Myšlenky bloudí po papíře,
paleta barev světu se otvírá,
zbloudilý hledáš město ve svý víře,
že každá cesta vede do Říma,
osud tě chytá a ty mu stále unikáš

Nesmělé první tahy štětců
jako když slepý klopýtá po hlasu,
tak jako němé tváře světců,
co opouštějí svůj úděl pro krásu,
víš, já se topím a Ty mi ruku nepodáš

Na plátno bílé jako sníh
namaluj stopy, ve slunci roztají,
bludiště kroků zatají hřích,
jen na svědomí zmizík nemají
a stéblo trávy tajemství lehce vyšeptá