Neuroticky v dlaních slabých
drtit ostré střípky odvahy.
Přešlapovat nejistě z nohy
na nohu, ve stínu za oponou
rudou, mocným strachem ztaženou.

Okem slepým, v oponě skulinou titěrnou,
otřásán bouří citů niternou,
vyhlížet neuspěch v jasných obrysech.
Svázaný vlastní touhou v pevných provazech.

Hlas slábne, myšlenky nevyřčené
se srážejí, hynou v prach rozdrcené.
Slepý, hluchý, němý, sám sebou trýzněn.
Tak končí směšný boj o publika přízeň.
UTEČ - z iluzí svých klamných!