Ach smrti, smrti.
Nejraději přidělili by ti
Rozviklanou postel, která stojí
V přeplněném pokoji
Či v ponuré nemocniční kóji.

Vráskami vybavili by tě,
Stařeckou demencí
A trapnou inkontinencí.

Je ovšem třeba chápat to tiché pozdvižení.
Vždyť jiní mladí lidé
V tomhle věku přece vdávají se, žení.

A ty postranní pohledy,
Když člověk potká sousedy,
Jimž událost příjemně rozčeří
Obvyklou nudu vepřového k večeři...

Teď pivem zapíjejí
Náš problém s kvadraturou kruhu
A hlasy se jim pohoršením chvějí.

Je ovšem snadné vidět duhu
Na konci cizí bolesti.

Ach smrti, smrti, každý ví všechno o štěstí...