Budeš mě čekat
v stínu borovic,
za zády pugét
oranžových růží

a bude vonět,
vonět a nic víc.
Až zavřeš oči,
svléknu dračí kůži

a zbudu já -
tak jak jsem uvnitř sebe,
v šedé a modré
tichá chrysantéma,

s očima vzhůru
- dítě udivené,
co vyčtlo v korunách
že duha konce nemá.

Budeš mě líbat
v klínu borovic,
u nohou stonky
oranžových růží

a budou vonět
- vonět a nic víc.
od smůly dlaň
jak pečeť na mou kůži.