Nech chvíli mě stát,
když jsem tu v úžasu
chytám do kabátu dech.

Dívej tam před námi,
duše stromů tančí
klenby nohou lechtá jim mech.

V záchvěvu stínů zmizí
a co nechtě ztratily
maliní tiše si odívá.

Paprsky svítí do očí,
o vlas vížku míjím
ostružina chce kroky učit.

A není na světě moci
co chytí budoucí chvíli,
naděje v očích pařezů.

Jen ještě nevědět,
smysly ať kují pikle
pak budem se iluzi smát.