Z křídel ptáků v osamělý aleji,
posbírám poslední střípky nadějí.

Slepím je do mozaiky dávno ztracený,
abych si uvědomil,že je to nechtěný.
Pak jak pták bez tíhy střepu,
vyletim vzhůru proti větru.

A konečně,změnim se v něj,
pak už nezlomí mě žádný děj.