Chybí mi, možná tuší jak.

I když jen jednou setkali jsme se v reálu.

Moje hlava poblázněná je jak z chorálů.



Jeho oči spát mi nedají.

A dech se mi pokaždý zastaví,

když vzpomenu si na jeho hlas

i na to, jak ve snu vídám ho zas a zas.



Kdyby jen tušil, kolik pro mne znamená,

snad roztřásly by se mu kolena.



Ani nevím, jak jsem mohla do toho tak vlítnout,

nedávat pozor a něčeho se chytnout.

Ale láska, ta se neptá,

prostě nás dva k sobě spoutá.



I když nevím ještě čím,

v budoucnu snad uvidím.

Jsem sice jen holka bláhová,

snad odpustí, že jsem taková.



On je moje naděje,

jen s ním se moje duše zasměje.

To jen jeho slova potěší mě,

s jeho přáním usínám.



Když mi řekne "Dobrou noc a nech si něco zdát"

já vím, že tehdy, nemusím se bát.

Je mi bezva, když jsem s ním,

Protože tehdy cítím, že už jenom nesním.



Jsem si jistá, že moje srdce bije dál a že

dlouho ... nezchvátí mě žal.



Nevím, co všechno pro mě znamená,

snad tolik, že jen s myšlenkou na něj usínám.



Ani psát mě nebaví,

je to jako déja vu ...

co mě možná proslaví.



Konec roku nastane,

moje srdce ustane.

Budu na něj myslet dále,

pořád, prostě neustále.



Přišel ve chvíli, kdy moje naděje se ztrácela,

bez dechu jsem myslela, že potkala jsem anděla.

Můj svět obrátil se vzhůru,

dostal náhle světla fůru.



Nevím, přišlo to tak náhle ...

ale já vím stále,

že vedle mě tu bude stát

a to už napořád, i když jen v

mých touhách.

Bude to, jak doufám.