"Člověka nenechají ani vyspat," s těmito slovy Daroth odhrnul vrstvu hadrů, kterou byl přikrytý, a vyhlédl do hlavní ulice. "Ve jménu království se hledá 20 bojovníků, kteří by chtěli bojovat za naše království," vyřvával mladík na náměstí, kam ústila hlavní ulice. "Je to dobře placená práce!" nenechal se mladík překřičet okolním davem. To byla šance pro Darotha. Peníze! Okamžitě se zvedl a utíkal za tím mladíkem, který se už přesouval o kus dál.
"Hej, mladej! Co má udělat člověk, když chce bojovat za království?" křikl Daroth za tím mladíkem. Mladík se zaraženě otočil a snaže se napodobit Darotha prohodil: "Ten člověk," pohrdavě si změřil Darotha, jako by on mohl být někdy člověkem, "se musí dostavit zítra ráno po rozbřesku před hlavní bránu." A tím to pro mladíka skončilo. Otočil se a pokračoval dál, protože silně pochyboval, že "člověk" jako ten hubenej pobuda by mohl jít do armády. To byla jeho chyba. Když si jen tak pro kontrolu sáhl pro měšec, byl prázdný. Ihned mu došlo, že to musel být on. Otočil se a tam se válel svázaný na zemi jeho doprovod, který ho měl chránit. Ale pobuda nikde. "Hej mladej, tak se mnou počítej!" ozvalo se mladíkovi nad hlavou, a když se tam podíval, viděl jen, jak jeho peníze padají k zemi. Okamžitě se všichni lidé okolo vrhli na ty peníze, a mladej přišel zkrátka.
Daroth, který si pár drobných nechal, se rozhodl, že navštíví svého přítele. Přeběhl pár střech, slezl po zdi, a hned byl u něj. Starý známý měl zrovna dámskou návštěvu. A ta, poté, co Daroth, v ne moc společenských hadrech, vlezl oknem, s křikem "Pomóóc strašidlo!!!" utekla. Tak skončila Fendrimova romantická chvilka. Fendrim byl statnější postavy a byl silnější než Daroth, ale co do obratnosti se nemohl Darothovi rovnat.
"Zdravím, Darothe, vybral sis nejvhodnější dobu pro návštěvu, aspoň si mohl použít dveře," pozdravil Fendrim svého přítele.
"Nech té ironie, moc se ti omlouvám. Dobře víš, že dveřmi zásadně nechodím. Co se týče té návštěvy, tak stejnak za moc nestála," pousmál se Daroth.
Dobře věděl, že takhle Fendrima rozzuří - a taky že ano. V mžiku se Fendrim vrhl na Darotha, ale ne nadarmo byl Daroth velmi obratný. Bez sebemenší námahy udělal salto na stůl a pak dalším saltem přeskočil Fendrima, který už nestačil zabrzdit a vší silou vrazil do stolu. Zůstal ležet na zemi s bolestí zkřiveným obličejem. Daroth si k němu sedl na zem. "Ty se nikdy neponaučíš, že ne?" Daroth ani nečekal na odpověď, zvedl se a zamířil do kuchyně. "Kam si schoval ten demižónek?" zeptal se, ale Fendrim se zmohl jen na hlasitý výdech. "Aha, já pitomec, vždyť ty ho máš tady," Daroth se posadil a nalil si do poháru trochu medoviny. "Dáš si taky?" Daroth a Fendrim se dlouho neviděli, a tak si měli co říct.
"Před chvílí jsem na náměstí narazil na jednoho mladíka," začal Daroth.
"Darothe, snad si ho neokradl?" vyděsil se Fendrim.
"No," Daroth se zatvářil, jako že přemýšlí, "já jsem mu ty peníze vrátil, jen je nedokázal dostatečně rychle posbírat ze země. Ale proč ti o něm povídám. Nabízel práci v armádě za slušné peníze."
Fendrim, který věnoval Darothovu projevu nevalnou pozornost a hrál si s nožem, teď zpozorněl. Daroth se pousmál: "Vidím, že na peníze stále dobře slyšíš, tak zítra za svítání před hlavní bránou." "Dobře, tak zítra," rozloučil se Fendrim s Darothem. Daroth se vyhoupl z okna a dopadl na hliněnou zem. Rozběhl se k jedné z vedlejších bran a ven z města.
Vběhl do lesa a zpomalil. Miloval les. Nádherně tichý společník, který vám rozumí. Neptá se proč, jak, kde. Nebo s kým. Sedl si ke stromu a opřel se. Zhluboka dýchal tu vůni lesa. Ten klid, jen šelest listí, sem tam nějaké zvíře, lidi volající o pomoc. Okamžitě byl Daroth na nohou a běžel za tím hlasem. Po chvíli uviděl před sebou cestu. Nějací obyčejní lapkové přepadli kupce. Když si ale prohlédl pořádně scénu, která se odehrávala před ním, uvědomil si svůj omyl. To nebyli lupiči, kteří přepadávali bezbranného kupce, ale byl to čaroděj vraždící skupinku dobrodruhů.
"Neměli jste tam chodit!" s těmito slovy namířil čaroděj svoji hůl na jednoho z dobrodruhů a ten odletěl, jako by někdo velmi silně udeřil kladivem, a vrazil do stromu. Byl mrtvý.
"Varoval jsem vás!" rozpřáhl se čaroděj na dalšího.
"Hej, nechte je být!"
"Okamžitě zmiz, je-li ti život milý," obrátil se čaroděj na Darotha. Daroth si uvědomil svou chybu, ale něco mu bránilo utéct. Rozběhl se proti čaroději. V momentě, kdy chtěl čaroděj zaútočit, udělal Daroth salto, a čaroděj minul. Daroth vyskočil a výkopem z otočky odzbrojil čaroděje od hole. Dalším úderem dlaní do hlavy ho omráčil. Tělo čaroděje dopadlo na zem. Daroth se otočil a chtěl se zeptat té skupinky dobrodruhů, co se stalo. Vtom uslyšel za sebou sykot. Otočil se. Tělo čaroděje se rozplynulo. Avšak poté, co se otočil Daroth zpět na dobrodruhy, zjistil, že ti utekli do lesa. Pokusil se je dohnat, ale oni měli větší náskok, a tak to po chvíli Daroth vzdal.
Po zbytek dne se Daroth toulal po lese a snažil se si uvědomit, co se vlastně stalo.