Srdce takřka zhaslo,
tak jak adventní svíce,
ego na kolena padlo,
zimní děšť smáčí mé líce.

Kolena v blátě,
po uši v hovně,
chtěl bych říct: "Znám tě!"
teď plazím se po dně.

Pokusím se vstát,
nepřežívat, ale žít,
na ostatní srát,
nepřestanu snít.

Být jedním z mnoha
není moje hobby,
otrávím ti nápoj jedem,
spojí nás až hroby.