Touha dnů a nocí,
v duši prázdné a plné
světem bolu a předepsané
radosti.
Potkávám tě pod lampou
pod lampou neřesti.

A nevím, kde začít větu,
kde hledat slova
a jak neurazit vlastní svědomí,
svědomí, odumřelé
pro nás oba.