Když každé ráno probouzím se,
přemýšlím o střešní římse,
ze které bych padal dolů,
bez vůle a bez názoru.

Proč jsem vlastně pořád tady,
bez sebeúcty,bez nálady,
vždyť život není stvořen pro to,
abychom ho žili sami.

Náhle však jsem tu dívku spatřil
a já cítil,že jsem k ní patřil,
opět jsem měl důvod žíti,
svou milovanou v lásce míti.

Už nic nemohlo být lepší,
měl jsem cíl a měl jsem štěstí,
můj život už visel jen na malém vlásku,
avšak pak jsem poznal lásku.