třpytí se tu
vychlípené dlaně skla
že kdysi byly Vánoce
a my jak děti
jsme si hráli
nazí

utrmácené stíny
kapřích hlav
a táhlá agónie koled
jak umírají sny

neplač Natálko
táta toho kapra zabije
pro bludiště krve
na mozaice šupin
a páteř času lámu na slova

jen těch jater
je mi líto
a oba už jsme dospělí

. . .

tichá noc že?
jak děti jsme si hráli
na schovávanou a já
já pykám