Kus dne zabouchá na dveře
tekoucí myšlenky zastaví okamžik
písečný vichr se dostává pod kůži

ve vzdálené oáze jsem spatřil ženu
svírající v objetí karafu s vínem
jde z ní cítit něco spáleného

severovýchodně se nacházelo nádraží
opět šlo slyšet chrčení
černá monstra se válejí po zemi

nastoupil jsem na vlak, který nikde nekončí
všichni kolem více vrazi, než cestující
nabíjejí zbraně a v klidu se baví

všechna světla najednou praskla
pod tíhou nelidských duší.