Vysmívám se vám, vy pokrytci,
vy lidé dvojích tváří.
Snad abych sladkej úsměv navlík si,
jak že se mám, jak se mi daří?

„Je mi fakt fajn...“, to měl bych žebrat
o vaši přízeň, vážení?
Kdo z vás mi vrazil nůž mezi žebra,
se zlatým smíchem a jak by nic?

Vysmívám se vám, vy pokrytci,
co něžně a s úsměvem vraždí,
a jednou vám nabídnu přečíst si
kříže slov přibité na zdi.