Chtěl jsem nekonečnu šlápnout na ocas ,
aby vyjeklo bolestí a napořád si lízalo rány.

Vytočil jsem štěstí , které je nedostupné ,
pozval jsem ho na kafe , jenže má moc práce,
takže se mnou ani malou chvíli neposedělo .

Vyrobil jsem zlatá pouta, abych spoutal čas,
chci s ním chodit ven na rozličné procházky.

Načapal jsem prostor jak se vkradl do mého těla,
vyměřil jsem mu doživotí a jsem jeho malá cela.