, 9. 12. 2011, Ostatní
Smyslnosti tvojí pramen vystoupá až do výše.
A poté, jakby znaven silou slov, co napíše
do slunečního svitu, zklidní tep své krve.
Na očním skrytu poznačím si - signum prvé.
Tak mojí touhy cesta se s časem opozdila,
jak procházel jsem města. Však něžnosti tvé síla
mne k zastavení svádí, ke tvé kúži, k tvému rameni.
Pak tedy, co tu vadí? Neumím brát - druhé znamení.
Jsem stále s okem modrým příliš; kluk, jenž v chlapa nedozrál.
Ze všech stran slyším, hlupák jsi, máš jenom to, co sám sis vzal,
co neprožil jsi, vlastně není, a to je tvoje prokletí,
ten suchý chléb tvůj každodenní; to znamenám si po třetí.
K čemu mi ale všechno, co už vím,
když povahu svou nikdy nezměním?