, 6. 12. 2011, Ostatní
Až naposledy ochutnáme milování slinu,
dopijeme ostatní džbánek napěněný,
zůstane nám dýchat rozvoněnou hlínu,
radosti očí s povědomím změny,
jež původcem je všech zelených niv.
Připomínkou stane se i chomáč trávy v dlani.
Dozrávání sladkých, temně modrých slív,
zastihne nás s touhou otočit se za ní,
za chůzí ženy, půvabem těch kroků,
nesoucích smyslnost svou bez studu
nad voláním rozhoupaných boků.
Až doplníme řady pobudů,
kde bičem práská černý vozataj,
za řekou zůstane kobylek stáj.