Na posteli růže sínající noci
jsi silná, tak zavřeš oči
stiskneš ruce v pěst a drtíš v rukou tohle ráno

ale tělo je teď ve vyšší moci
ani pyšná silnější nejsi
květy popadají z dlaní a navždy zůstane tu neustláno

Vůně linoucí se po pokojích
vášně, které se už nepropojí
síla která od těď dělá Tě křehčí
touha, která jediná se zvěční

Váza na stole je roky prázdná
a v peřinách i touha nehašená
stále s rukou v pěst, však další slzou podepsáno

kdyby se tenkrát neloučil tak tiše
o pár minut déle by vyšel
nebylo by tohle všechno, nebylo by to prostě už tak dáno