Dříve nebo později se zachytím o hranu
všechno vezmu rychle zpět
Váš chaos vládne civilizací

zkus mi říct jak mám přejít
tady je všechno zlý a Ty to víš
přestávám věřit v naději spravedlnosti

klečím před Tebou a prosím o zázrak
mysl se mě neptá co je správné
holubí šum pozlatí okamžik

zbytečně jsem se snažil zavřít oči
za svobodu považuji volnost myšlenek

hodiny odbíjí na poplach emocím
životní běh po minovém poli
vím co můžu ale nevím co musím

vybíhám z úkrytu na druhou stranu
kde nelétají smrtelné rány

zatím mi to vychází skvěle
odpusťte mi to okouzlení
já za to přece nemůžu

stačila chvilka a nevhodný okamžik
přežívající šílenec s nemilou tváří
jeden ostrý nůž a nehybnost svalů

z nebe padá sůl na mé krvavé dlaně
prožírá mi tělo do samotných tkání
padám opět na zem a zase se snažím.

-Tentokrát mi to už vyjde-