,,A tak netbooky získali svůj patent. A pokud o něj nepřišli, tak ho mají dodnes,“ zakončil vyprávění pohádky strejda Google a zaklapl knihu. Potěšeně pak sledoval, jak se jeho synovec, malý Facebook raduje ze šťastného konce a nadšeně tleská.
,,To byl táák nádherný příběh, strejdo. Nejlepší část byla, jak se všechny netbooky sjednotili v jedno a společně porazili zlého konkurenta. Prosím, vyprávěj mi další příběh,“ poprosil Facebook, ale jeho strýc odmítavě zakroutil hlavou.
,,Nemůžu, synovče. Výpadek za chvíli skončí a práce nepočká.“ S těmito slovy se zvedl z křesla a zamířil si to ke dveřím. Facebook vyskočil na nohy a pospíchal za strejdou Googlem.
,,Chci jít taky pracovat, strejdo. Vezmi mě s sebou.“
,,Ty ještě nemůžeš pracovat, Faci. Stále ti chybí licence,“ zasmál se strejda Google a náhle se u dveří zarazil, když se ho Facebook zeptal, jak se taková licence získává.
,,Hmm, zkusím to pak najít,“ poznamenal a otočil se.
,,Víš, ale pracovat v internetovém světě není jen tak. Každá stránka si v něm musí najít své místo.“
,,A jakou práci děláš ty, strejdo?“ zeptal se Facebook.
,,Já? No, já, ehm, já pomáhám lidem hledat. Jsem ten nejlepší z vyhledávačů, lidé mě zbožňují. Takže jsem i tak trochu slavný.“
,,Mohl bych taky pomáhat lidem hledat. Rád hledám,“ řekl s úsměvem Facebook.
,,Chlapče, ty se na hledání vykašli. Ty máš dobrý ksicht a toho bych rozhodně využil. Hele, už budu muset opravdu jít.“
Strejda Google zabral za kliku.
,,Tak co bych měl dělat, až získám licenci?“ zeptal se ještě v rychlosti Facebook.
,,Jak jsem řekl, máš dobrý obličej. Co třeba lidi sjednocovat? Podobně jak to udělali ty netbooky,“ navrhl strejda.
,,Ano, ano, to je dobrý nápad, budu sjednocovat lidi. A strejdo? Strejdo?“
Facebook zmateně koukl ke dveřím, ale strejda Google už byl pryč. Malý Facebook posmutněl, ale v hlavě mu pořád vířila myšlenka o jeho budoucnosti.
Budu sjednocovat lidi.
Jak se později ukázalo, Facebook měl neobyčejný talent na to, co mu kdysi doporučil strejda Google. Lidi opravdu uměl sjednocovat, ale nezačal hned z vysoka. Nejprve nabídl své služby studentům na jedné univerzitě a měl strašnou chuť brnknout strejdovi, co že ta univerzita vlastně je. Jak roky ubíhaly, z malého Facebooku vyrostla stránka s velkými ambicemi a jeho jméno nezůstalo nepovšimnuto.
Jednoho dne, kdy došlo k dalšímu výpadku, odpočíval Facebook v parku na lavičce. Náhle si všiml, jak si to k němu míří jeden muž. Facebook zpozorněl. Lidé ho při výpadku zpravidla nekontaktovali. Ten muž byl poměrně mladý, měl krátké hnědé kadeře, velký nos a trošku i vtipný obličej.
,,Dobrý den. Smím přisednout?“ zeptal se Facebooku, jakmile dorazil. Facebook mu s úsměvem pokynul.
Muž se posadil a vzápětí se hned otočil ke stránce. ,,Dovolte mi, abych se představil. Jsem Mark Zuckerberg,“ řekl muž a natáhl před sebe svoji pravici. Facebook mu ledabyle pozdrav opětoval a Mark pokračoval.
,,Už jsem o vás slyšel, pane Facebooku, a měl bych pro vás nabídku.“
,,Nabídku?“
,,Ano, nabídku,“ přitakal Mark. ,,Slyšel jsem o vašich cílech. Pokud se nemýlím, ve vaší rodině žije slavný vyhledávač Google, že ano?“
Než stihl Facebook odpovědět, Mark pokračoval. ,,Jsem členem univerzity, kde nabízíte svoje služby, pane, a moje nabídka se týká toho, že bychom mohli společně tyto služby rozšířit.“
,,A jak si to představujete, pane Zuckerbergu?“
,,No, lidé mají rádi zábavu. Takže bychom mohli nabídnout i tohle. Pak, proč sjednocovat jen jednotlivce? Můžeme sjednocovat i skupiny lidí, kteří si stojí za jedním názorem. Nápadů je jistě dost. S mou pomocí se stanete známějším, než je váš strejda.“
,,To zní dost lákavě. Já myslím, že se dohodneme, pane Zuckerbergu,“ přijal s nadšením Facebook nabídku a znovu si podali ruce.
,,Já vám pomůžu prorazit, pane Facebooku. A jednou, jednou se nám, pane Facebooku, podaří dobýt celý internetový svět a vy budete jeho vládcem a já vaším oddaným služebníkem.“
,,To jakože bych se stal králem?“
,,Vy se jím taky stanete.“
A tak začal další příběh, o kterém se kdysi malému Facebooku ani nesnilo. Jeho cesta na vrchol ale nebyla snadná. Zažil pády i vzestupy, ale jednou, když už pro něj nastalo období klidu, se mohl hrdě postavit a pohlédnout na svět pod sebou. Na svět, kterému teď vládl. Jedna stránka.
Strejda je na mě nejspíš opravdu pyšný.