Xicht za xichtem,
jako morfer za morferem,
lidi jako měnavci uprostřed hoven,
každý má takové množství tváří,
že už ani jedna, nezazáří,
nikdo neví,
který jsou pravý,
a tak dál vrstvíme nový masky,
aby jsme zakryli šrámy a starý lásky,
na xichty se práší jako na starý pásky,
ze zapomenutýho biografu vlastní spásy...