Trochu se ztrácím v barvách listopadu
tiše udupaný, jako listí po dopadu
čekám slzy, přichází vždy s ranní rosou
ale ty dlaně k jejich pochytání, kde jsou?

tančím v dešti rytmem nostalgie
až dokud z mých slz někdo neupije
i to se někdy stává...
že anděl svůj pád neumává

jako něžný polibek, co se letmou pusou stává
tenhle pocit, ten mi podzim dává
a jako každý podzim...
se mu na jeho týdny vzdávám

a jeho kouzlo neuhrávám