Je noc.
A už v jejím začátku je cítit její nezměrná moc
Je tichá, jako malá myš
ale to jen čeká, až zakřičíš
Ve své tmě skrývá střepy, nože, výkřiky a kroky smrti
To všechno čeho se ve tmě bojíš. To vše jsou její děti

Vymyslel ji bůh, ale znetvořil ji Edgar Alan Poe
Tohle znát už stačí, abys nikdy nechodil sám tmou

Je tu ale někdo, kdo neuposlechl radu mou
a prochází se tou nocí bezednou.
Je sám, hlavu i oči sklopené
po tvářích se mu trmácí perly bolestí broušené

Pro noc bohatsví, po kterém nejvíce touží
tak chlapce pohltí a jeho duší ještě víc souží
Vdechnul už tolik její temnoty, že už ani lampy nemalují jeho stín
a ona vítězně polyká jeho splín