Můj nejlepší přítel, je blok a tužka,
nikdy tě neopustí, ani nespadne jako hruška,
leží stále na stole, a čekaj až k nim přijdeš,
až tužku vezmeš do ruky, a přes papír s ní přejdeš.
Tužku strkáš do pusy, vůbec jí to nevadí,
papír někdy zmuchláš, často se i vyhodí,
nikdy ti neřeknou "tak dost, už toho nech",
ani když brouzdáš ve starých papírech.
Nikdy nejsou naštvaní, že si jich nevšímáš,
ani vůbec nežárlí, když jinou tužku máš,
vždy čekají jen na tebe, až s nimi budeš psát,
klidně jim postačí, když piškvorky budeš hrát.
Můžeš mít stále nové, klidně každý rok,
tužka je tužka, a blok je pořád blok,
nevadí jim náhrada, jsou to pořád oni,
dokonce jim nevadí, když dáš přednost koni.
Můj nejlepší přítel, je tužka a blok,
mám je stále s sebou, na každý můj krok,
nikdy se jich nevzdám, na to je mám rád,
jen tužka a blok, co víc si můžeš přát.