Miluji jednu dívku, Simonka se jmenuje,
je milá, krásná, a ani nevím jestli mě miluje,
vídám ji jen zřídka, a to je pro mě málo,
moc mi chybí její srdce, aby mě tu hřálo,
sedím stále doma, a myslím jen na ni,
a teď skládám tuhle báseň, jen a jen pro ni.

Miluji tvá ústa, když mě sladce líbají,
to pak slyším ptáky, jak nám krásně zpívají,
miluji tvé tváře, když se na mě usmíváš,
často si pak myslím, že ráda mě máš,
miluji tvé oči, když se na mě dívají,
nikdy nechci vidět, jak kvůli mně plakají,
miluji tvůj hlas, tak krásný a tak drobný,
nikdy bych ti neublížil, vždy na tebe budu hodný,
miluji tvou vůni, když jsi v mé blízkosti,
mám tě rád, a přehlížím tvé špatné vlastnosti,
miluji tvé ruce, když mě pevně držíš,
nikdy je nechci pustit, to mi snad věříš,
miluji tvé kroky, když se s tebou procházím,
chci jenom tebe, ale tvou lásku stále nenacházím.

Miluji tě, jen a jen tebe,
jsi krásnější, než samo nebe,
chci cítit lásku, která mě hřeje,
i sám bůh, mi to určitě přeje,
tu lásku chci cítit jen od tebe,
prosím Simčo, pojď se mnou do nebe.

Mám otevřenou náruč, pro tebe a pro nikoho jiného,
jen s tebou jsem šťastný, pojď se mnou do ráje krásného,
nechci od tebe nic jiného než tvou lásku,
slyšet od tebe alespoň jednu hlásku,
hladit ti tváře, boky, i tvá záda,
modlím se k bohu, ať mě máš ráda.