Bezprostřední umělec
kterej nic neuměl
sednul si semnou ke stolu
a plýtval pohodlím
po hodině mlčení
se mi otevřel
neviděl jsem nadšení
a tak jsem odešel
do města
kde bylo prázdno
snad v každým
koho jsem potkal
do města
který svítí
jen po výbuchu pláče
úchylnej klaun
na rohu První a Poslední
zve děti k sobě domů
a rodiče to vítaj s nadšením
politik masturbuje
nad fotkou mrtvej slušnosti
a všem to příjde dobrý
nikdo se nediví
a tak se vracim zpátky
do pestrýho světa
umělce na kterýho
rychle měním názor
a tak se vracím zpátky
někam
kde všechno dostává svůj smyl
vracím se do svej hlavy
tak čarokrásně prázdnej