Venku už se stmívá,
a já se probouzím,
měsíc se na mě dívá,
a já o něm jen sním.

Jsi jako má hvězda nad hlavou,
je noc a já se na tebe dívám,
skrýváš se nad tou temnou oblohou,
a já ti jen tiše zpívám.

"Měsíčku můj,
ukaž mi směr kam mám jít,
měsíčku můj,
dej mi dívku ze které krev mám pít,
měsíčku můj,
chci s tebou stále být."

Vycházím do ulic temných,
jdu hledat čerstvou krev,
vidím několik dívek krásných,
a už se probouzí můj hněv.

Počkám si až bude sama,
je jedno jaká z nich,
nebudu z toho dělat drama,
stane se tu velký hřích.

Jedna z nich už odchází,
já za ní hned vyrážím,
tma a ticho nás provází,
a noční tvory probouzím.

Už ji držím v náruči,
a vychutnávám její krev,
snad se to rychle naučí,
ovládat tenhle temný hněv.

Slunce už pomalu vychází,
chystám se jít spát,
zítra někam zas vyrazím,
s hříchem si hrát.