Vzpomínám když jsem se díval na západ slunce,
teď se už jenom na měsíc dívám,
vzpomínám když jsem dal první polibek holce,
a teď už jen kvůli krvi líbám.

Kdysi když jsem ještě žil,
do hospody jsem často šel,
u stolu jsem pivo pil,
a kolem sebe hezký holky měl.

Ale teď už žádný život nemám,
piju lidem krev na potkání,
když mě vidí tak se jen schovám,
prostě se mi líbí jejich umírání.

Zalíbil se mi tenhle život nekonečný,
miluji měsíc a vše s ním spojené,
jsem silný a za to jsem mu vděčný,
krev mě láká jako kamna hřejivé.

Svůj život už nemohu vrátit zpět,
slunce mě pálí jako plamen,
vstávám večer a jdu spát ráno v pět,
konečně nakrmený blahem.