S Baudelairem v hlavě,
s Verlainem za zády,
měním svůj svět poezie,
jako běžné nálady.

Dýchá na mě můza,
najednou ze všech stran,
tolik nápadů, veršů,
teď v hlavě mám.

Jakoby se všechno,
na papír samo psalo,
jakoby tomu něco,
tajemného formu dalo.

Tajemným se můj mozek
stává,
nový prostor mým
veršům dává.