Ve vzduchoprázdnu,
s pomocí jarních květů,
teď ještě křídla
neroztáhnu,
ale jednou,
ukážu to světu.

Z nebe na zem,
snesu se,
jakoby nic.
Jakoby to byla hračka.
Krásně zpívali,
když lapali ptáčka.

Ve vzduchoprázdnu,
dávno promrhaných chvil.
On tu je?
On tu byl?

Cítit se silná,
to nestává se
mi často.
Pocit, ale nádherný
to je.
Ne za padesát,
ale za sto.

Sto procent štěstí,
bylo a už není.

Byla jsem silná
a nad věcí.
Teď ztrácím se v tom
mém vzuchoprázdnu
a ty ztracená křídla,
pořád ještě neroztáhnu.