Nic není správné a přesto vše krvácí
vzpomínky pláčou a bojí se zítřka
kdy se rozhodne o životě

být nebo nebýt, pravdivé kliše
zatlačím si oči do polštáře
proniknu otvorem na druhou stranu

drásám si kůži ať už to nebolí
musí se stát poctivý zázrak
nepřijímám milodar otevřených rukou

předčítám nemocným anatomii žalosti
s dlouhou baladou bez konce
zákop je v blízkosti odpuštění

souzení hořkých činů a her
potřebným podle zásluh v hladovění.