tenkrát
skoro sami
jen loďka vprostřed rákosí

tys měla třísku v dlani
já šeptal jsem ti slova
co dávno už se nenosí

usměvavá
s kapkou krve ve vlasech
s krůpějí
jež chutnala snad po broskvích

a já měl strach okusit

na loďce bez vesel
chtěl bych v tvém klínu spát
však srdce stmívá se

jsi navždy jen jedna
co uměla se smát
s kapkou krve na rtech
a vůní broskví

ve vlasech