tenkrát
skoro sami
jen loďka vprostřed rákosí
tys měla třísku v dlani
já šeptal jsem ti slova
co dávno už se nenosí
usměvavá
s kapkou krve ve vlasech
s krůpějí
jež chutnala snad po broskvích
a já měl strach okusit
na loďce bez vesel
chtěl bych v tvém klínu spát
však srdce stmívá se
jsi navždy jen jedna
co uměla se smát
s kapkou krve na rtech
a vůní broskví
ve vlasech