V růžích potichu
odpočívá spánek
skrz neslyšný prach
pluje slabý vánek

krásy slunce a jeho paprsků
neskončí tahle
nekonečnost stesku
pomyslné linie
na hranici světa
neskutečnost zakryje
jedna holá věta

nedělej si příliš velké
nesmyslné naděje
v noci hvězdy pozorují
rty jež tiše vyslovují
vůbec nic se neděje

spatřená laň v měsíci
až k zemi se skloní
usnula a necítí
květiny jak v bílé tmě
divoce jí voní

měsíc zhasl
a laň s ním
zoufalstvím se nesou
spánkem bezesným...