Očima tě hledám v davu
najednou se objevíš
popíjíš svou ranní kávu
pak mě v koutě usadíš

zíráš do tmy netečně
v hlavě se ti všechno míchá
a tak oba společně
nasloucháme zvuku ticha

dost už bylo přemýšlení
dost už bylo mlčení
vím že brzy odejdeš
pak nastane léčení

jako bys byl mojí drogou
jako bych šla dál než ty sám jdeš
chceš mě vidět na kolenou
tak moc toho nechápeš

nechce se mi věřit jen
že se to vše stalo
že to nebyl pouhý sen
bylo toho málo ...