Jak uzavřený dům s očima tvaru cel
a ztracenými plány opevnění
nevinný viník, vězněný věznitel
sám sebe uzavírá do vězení.
Že lidé soudí jen ty přečiny,
které se jich přímo dotýkají
nic neznamená, že jsi bez viny
i myšlenky a sny svou váhu mají.
Je křídlem havraním zapovězený cit,
musí-li touha zůstat beze jména
pak nad olovo těžší mohou být
ta pouta pouhým okem neviděná.
Má svoji genezi ta prapodivná pře
v níž svědkové jsou předem ovlivněni
ve prospěch poroty a obhájce
ač mocen slova, zůstává vždy němý.
I výsledek je, zdá se, předem dán.
Je soudcem obviněný, beze stopy citu
přijímá rozsudek, jenž má být vykonán
příštího jitra za úsvitu.