Poeta - moderní literární server


Co s tím uděláš

Autor: David Kalioglou, 25. 11. 2003, Básně

...

Živote!!!
Ukaž mi vlastní cenu.. a já ji potvrdím
Ve svých slovech
Ve svých činech
Ve svých myšlenkách...

Děravý a potrhaný je můj umělý svět
Od chvíle, kdy jsem se od Tebe vzdálil.. toužím..
Bolestně toužím po návratu
Bolestně toužím po tvém objetí
Ne, nejsem obětí...

Ať tahle pravda na andělských křídlech bílých vran do celého
světa se rozletí Protože na ničem jiném už vážně nezáleží.. to
jediné má teď skutečný význam Že ti patřím
Že mi patříš
Že patříme k sobě..
A že to tak bylo od počátku času
Na ničem jiném už vážně nezáleží.. chápu.. jen těžko se tomu věří

Válcovaný vlastním strachem a vlastní pochybností..
..doveden do bodu nula..
Neschopný dalších rozhodnutí.. přijímám volbu svojí Duše
Ego nutně přitakává.. suše
Pořád lepší, než se rozpadnout v cizích iluzích..
Tak strašně cizích a studených

Tak jen houšť, ať to valí..
V divokém proudu vlastního tonutí trhám skály.. vlastních
přesvědčení Kde dřív byl smysl a řád.. teď už nic není..
Hluboký vír a výbuch sopek
Tisíce tisíců.. proudy lávy
Praská zem a vše je v plamenech
Tahle smrt starého života..
Šílené drama
Šílení herci a šílené publikum...
Sebevražda režiséra..
..a následný potlesk šíleného obecenstva..
Konec?
Kdepak..
To jen první dějství bere za své..
Ale nic se neboj
Protože až padne opona.. pochopíš, že tohle je už tisící premiéra
A s hlasitým oddechnutím odhodíš vstupenku do nejbližšího koše..

Nebo ne?

Nebo si koupíš další?

Zpátky do kola?

Divoké představení nanovo?

Vždyť máš rád tohle drama.. nebo snad ne?
Co s tím uděláš?
No řekni..
Vesmír čeká na tvé rozhodnutí.. jako už ostatně tolikrát
Tak kudy půjdem moje malé já
Kudy.. teď půjdem?
Rozplynout se v tichu?
Nebo návrat do světa forem?!?
Tak řekni moje malé já.. ať vím co nás čeká.. ať vím, jakou volíš
budoucnost.. Né že by na tom až tak záleželo..
Protože každý den jsi to ty, kdo volí směr
Protože každý den si život volíš
..a když se ti vlastní výtvor vymkne z rukou.. na MNE se pak často
zlobíš Ach.. moje malé drahé já..
Moje nejdražší malé já.. kdy se už konečně probudíš?...
Času máme dost
Tak se ptám: kudy teď? Kudy půjdem, moje já
Zvol si a Já tě budu následovat


Je to tu

Existence

Cítíš ten pulz?
Slzy se valí proudem
Topím se v nich..
Topím se v moři těch slz
Topím se v Oceánu těch slz
Neskutečně skutečné probuzení
..ve své neskutečně skutečné nádheře
Divoký tanec každé, každičké buňky mého těla
Extáze tisíce malých nekonečen..
Pohádka tisíce a jedné, nekonečné a nikde nekončící noci bez
vypravěče Extáze výbuchu vlastní ulity
Rachot.. to když bořím všechny ty zdi, co mně brání volně dýchat
Žádná zbytečná akce, nic než děj
Vše je v pohybu..
Trhané ledy..
Jaro vlastní Duše
Vše do sebe tak krásně zapadá
Všechno do sebe tak krásně zapadá
Odkládám masku.. je po představení

Nádherná úleva.. být sám sebou.. nesvázaný strachem
Prostě jen být sám sebou

Chci tě líbat

Chci tě hladit

Nic jiného, nic za to nechci
Tohle není obchod, to je láska.. to je probuzení

Jen sdílet

Je toho tolik, co ti můžu dát

Není to nic zvláštního, protože zvláštní je v tom všechno

Prazáklad všech zákonitostí
Řád všech řádů a svoboda všech svobod

Tryská pramen radosti, krásy, nevýslovné krásy a lásky
Umělá pravidla se rozpadají a Vesmír je rozdejchává do celého
světa.. stále mi pomáhá.. ostatně jako vždy.. jen teď si to konečně
uvědomuji Vesmírný dech je rozpráší do celého světa jako zprávu
o jednom mém vítězství nás všech

Sněží zlatý déšť a prší zlatý sníh

Vše je možné

Vše je láska

Vše jsi ty

Miluju tě

Chci ti to říct ale nenacházím vhodná slova

Je toho tolik, co bych chtěl říct
Jsem omezený lidskou existencí
Je toho tolik, co bych ti chtěl říct..
Že jsi to ty
Že je to tvé srdíčko, co bije v harmonickém souladu s Nekonečnem
V harmonickém souladu s rytmem všech srdcí
Je toho tolik, co bych ti chtěl říct..
Že se už nebojím

Že dýchám

Že jsem konečně svobodný.. vlastně, že jsi to konečně uvědomuju
Že Život je neskutečně nádhernej dar
Že není nic co by nebylo zároveň vším.. ostatním
A že není nic jako ostatní... že vše je vším
A že to spolu s Tebou přece dávno vím

Svět, slovíčko o nekonečně proměnných
Jedno Veliké Já
Nádherná pulzace.. nahoru dolu.. odsud sem.. a všechno najednou
A v Jednom
Bytí
Jedno společné žití
Když to spatříš, za srdce tě to chytí.. a nepustí
Ty se nepustíš.. ty se už nikdy nepustíš.. už to nejde.. nic jiného
ti už naplnění nemůže přinést Jedno společné žití v opravdovém
Bytí

Povstaňme do skutečného života!!!
Skončeme s malichernou pří na pravdu.. všichni ji máme.. všichni
jsme tou Pravdou Všichni!!! Ty i Já
Přestaňme se zabíjet a učme se znovu žít
Svobodně a šťastně
A hlavně spolu.. být
A začneme znovu
Ta příležitost tady vždycky byla
Ta příležitost tady stále je
Zklidni se.. cožpak necítíš její přítomnost?
Co s tím uděláš?
Vesmír čeká na tvé rozhodnutí!
Ostatně jako už tolikrát..
Tak co s tím teda uděláš?
Ano, ty!
Právě ty
Co s tím uděláš?!?