Ukaž mi tvůj žal i smích nejsi přece z kamene! Ukaž mi jak padá sníh, jak vzroste strom do velkého kmene.Ukaž mi tu slast, co ti já dávám.Je to past, když vedle tebe spávám? Ukaž mi tvůj úsměv při snů hříčkách, ukaž jak vypovídat se světu v básničkách.



Dej mi tvou pýchu, pláč i sny, chci jen trochu, leč svět bez tebe je posteskný. Dej mi tvou zář já nechci být v temnu, nejsem snář, co jde pomalu ke dnu. Dej mi tvou ruku a k duši tvé klíč, nehraji straku, co bere ti chtíč.



Pověz mi, proč zrovna tys mě okouzlil, zda-li jsi mé srdce jen neoblouznil. Pověz mi jak ta hvězda je daleko, co prý byla tvá, co prý je teď naše, jak naň mě vezmeš lehko? Pověz, jestli je to sluncem, že stal ses nad láskou slepcem.



Proč mlčíš a mračíš se, když jsi se mnou a slzami tvář nesmáčíš, když jsi s jinou. Proč pampelišky mi nevplétáš do vlasů, proč v hlavě teď mám milion zlých hlasů. Proč s tebou peklo ani ráj není, pocit mám, že brzy se vše změní.



Já nevím, zda-li je světa konec, jak kytaře vládnout a nedržet pražec. Já nevím, proč z nebe padá mlha, co hustší a těžší je, než naše byla touha. Já nevím ani nechci vědět, můžu jen s brekem do dálí hledět.



Ukáži ti nepoznané, vše, co si budeš přát, i když je to bláznivé já snad vše ti můžu dát. Ukáži ti, kde koupíš marjánku, to je to, co nemůžeš koupit v obyčejném stánku. Ukáži ti, že jde i milovat, že svými klamy nemusíš jen ubližovat!



Dám ti mou jistotu, můj strach a na mé srdce nenech, prosím, usedat prach. Dám ti ten žár, co hřeje mé tváře i polibků pár, aby ses v dobrého proměnil z lháře. Dám ti z nebe pár červánků, dám ti i trochu z letních vánků.



Povím ti, proč vesmír je nekonečný, proč si myslíš, že jsi tak sličný. Povím ti to tajemství smrti, jenž duše i kosti všech lidí drtí. Povím ti jak pohltit srdce, jak zlým si projít vším a ne trpce.



Proč si myslím, že jsem zlá, vždyť holka jsem, co všechno druhému dá. Proč už nemám ty pampelišky ve vlasech a neležíme celé noci v polí klasech? Proč mám pocit, že jsem chudá a okradená, když týden pořád sedm dlouhých dní má.



Potápím se, ve tmě plavu a stále netuším, kde chyba se stala. Chodím potupená v hlučném davu, nikdo mi nepoví, proč zrovna Tebe jsem milovala!

.