Klapání podpatků v podzimním dešti
zní vzdáleným rytmem tkaného osudu
tajemný horoskop stále ti věští
otvírej bránu k dávnému návodu.

Právě když rozhodíš tisíce ořechů
na jemně pobledlý šál
tu ohlásí tkalci rozsáhlou poruchu
již způsobil osudu král.

Necítíš mrazivé polibky sněhu
jen vítr tvou tvář dál bodá a šlehá
ty chrabře zůstáváš v posvátném kruhu
nevidíš - kolkolem snáší se mlha.

Listí a těžká, omamná vůně mraků
srdce ti tuhne po desítky dní
snad někde v závěji podepře trochu
srdce tvé jezevec, ježek, či myš.

Náhle však - necítíš nic.