Stál jsem v tom dešti
v tom nenásilném dešti
v dešti o kterém
sem už tisíckrát psal

stál jsem tam znásilněný
ochotou věřit lidem
tak trochu i sám sebou
a průnikem tvých pohledů

tolikrát jsem se spálil
pokaždé vstal a začal věřit
a malý princ
nebyl pro mě jen ničím

tak jako pro ostatní

jako pro chytré lidi

pro hloupost vězněnou v síle


už neprší
neprší
však zima
je čím dál víc skutečná

neprší
naštěstí svítí lampa
na poloprázdný chodník
na kterém stojím