Paní Benediktová
žila v mém světě
byla už taková
toužila po odvetě

paní velká, silná, krásná
slečna sebejistá

byla evidentně šťastná
že se něco chystá

že ohně hoří
a její protivníky
do hlubin noří
vzpomínky na deštníky

že noci dlouhý jsou
a brzký rána
že pršet přestane
když deštník shoří

to proto, že déšť
cítí že nemá šanci
deštník, je neprůstřelný aparát
který má to rád

bez ohledu
na čas k tanci

myšlenek na toleranci
už prostě mnoho není...

a proto prší dál
na starou paní
paní Benediktovou

a ONA ví

že tak chutná čaj





(a že jste s ní)