Procházíš městem
přeplněným
holubi se prý přemnožili
směje se jeden z nich
který nám krouží nad hlavou
nám tisícům
bezejmenných

je to boj
ve kterém jsme si všichni rovni
bojujeme o každý kousek místa
tady má každý ostré lokty
utíkáme do svých kanceláří

každá vteřina se počítá
do té doby než se posadíme
do pohodlných křesel
které po dvaceti letech nesnášíme
a pak se každá hodina vleče

den za dnem
učíme se
vysokému umění kompromisů
děláme nechtěné
abychom si mohli kupovat
věci nepotřebné

náladu nám nezvedá dětský smích
ale dobrá čísla o hádépé
nevěra nás nerozhází
ne tolik jako ta
od oblíbené celebrity
a přírodu už známe
jen z Farmville

a tak si dáme před spaním
pár prášků na spaní
abychom to mohli
ráno přebít kofeinem
rychleji, více, dál

budeš nejlepší
vím to, víš to,
jen už se proboha přestaň
tak dlouho dívat do zrcadla
ty snad nad něčím přemýšlíš ?!