Když rozhlédl jsem se
kolem sebe
tu zhrozil jsem se,
samou bídu, krev a zkázu
jsem zřel.

V podvečer jsem
ke stolu sed a poslal dopis
Těm nahoře
s tímto zněním.

Odesílatel:
Člověk, obyvatel Zlína, dne 21.6.1994

Obloha se mračí
a vše se na ní třese,
jak pára pod pokličkou
vše se ven hrne.

Valí se černé mraky
jak povodeň,
jak roty vojáků,
jež místo potoků krve, vláhu nosí.

Po nebi jdou Ti vojáci
a na Zemi jiní
s hlavou vztyčenou
na zteč jdou zas.

Jdou a ke všemu
si zpívají
jakoby měli radost,
že loterii hrají.

Hrají loterii s životy,
ty budeš mrzák,
ty zas mrtvolou,
losy určují bez milosti.

Ó bože, jsi li spravedlivý
zastav to přec
či dál se budeš
dívat, jak Tvé děti se vraždí.

Ty necháš
zhynout naši Zemi?
Proč?
Pověz Proč?

Ano, vím, my šanci
již dostali,
ale oroduji, prosím,
poslední šanci dej nám.

Pohroz,
ukaž, jak by to mohlo skončit,
zatřes s člověkem
a otevři komůrku, kde přebývá strach.

Snad to bude stačit,
aby se o sebe začal bát
a snad i o Matku Zemi
se zajímat začal.

A když ne,
tak s bohem.
Pac a pusu a do šátku zabal nás
a na vyprání pošli.
Neb jsme špinavci
a mýt se nechceme.
Zbav nás tedy špíny aspoň Ty.
A za to Tobě dík.