Dopis dnes jsem dostal
v modré obálce.
Adresát jsem byl já,
jež nežiji v pohádce.

Ten dopis
je určen nejen mě,
ale i vám všem, lidem
na planetě Zemi.

Od koho?
Co?
No dobře,
klid,
já vám ho tedy přečtu.

Odesilatel:
Země, z Vesmíru, Sluneční soustava 3 orbit, dne 1.1.1994

Závidíte hoře,
že je němá,
závidíte moři,
že je nekonečné.

Závidíte slunci,
že je životodárce,
závidíte,
ale to už snad je moc!

Lidé,
Vy, hříčky přírody,
se dál touláte světem.

Nicotní
a nic neznamenající,
jdete dál svým
krátkým životem.

Co zůstává zde,
po vás?
Prach, popel
a zkáza.

Prach jste byli
a prachem jste měli zůstat.

Prach jste byli
a prachem zase budete

Kolo zkázy
jste roztočily
a vaši synové a dcery
už nemají sílu
to kolo zastavit.

To kolo se valí,
nabírá rychlost
a víří.

Pozor!
Už odbilo
za pět minut dvanáct.
A pozdě je.

Teď hodiny Zkázy
bijí dvanáct
a my mezi desátým a jedenáctým úderem
stojíme.

Pozdě
lkát a lamentovat,
že to mělo být jinak.

Snad si myslíte,
že posunete čas
o kousek zpět.
Ne,
to se vám nepovede,
ale naději Vám přece dám.

Vy dokážete zpomalit ten čas,
ale musíte začít už Teď.
Už Teď,
je čas,
je Teď.

P.S. Pamatujte, Teď.