Na loď jsi vstoupil
jako host
a během plavby
se z tebe stal
lodivod.
Když v první bouři
ty z kajuty jsi vyšel
a do ruky Ti dali lano
a řvali „táhni“,
nikoho nezajímalo,
že jsi pasažér.
Tím jak jsi zabrat uměl,
tě posádka začala mít ráda
a to bylo tvoje plus.
Začali Tě učit moři,
kde mělčina, kde hlubina,
kde atol, kde hejno ryb,
kde útes, skála
a mnohem víc.
Už dávno jsi měl vysedat
a ty tady stále jsi,
od bouře k bouři s lodí jdeš
a všichni Tě mají rádi.
Když pak v bouři
na útes kormidelník najel,
a tys ke kormidlu hned spěl,
nikdo nic nenamítal, neb věděl,
že ty to moře znáš.
Loď dopravil jsi na mělčinu
a tam na bok položil,
všem život zachránil
však loď už ne.
Vzpomínáš na ten čas,
teď, když jsi kapitán
neboť na lodi máš
takového mladíka, který Ti jak bratr podoben.
Puč mu kormidlo,
nauč ho všemu,
jak kdy kapitán
učil tebe.
P.S. Nemrač se.
On není nemehlo,
ale jen se učí,
jak za lano táhnout.