Mé nohy
už necítí,
zda šlápnou
a kámen, trn
či do bláta.

A žízeň.
Mé trápení
a já nemám
ani kapku
života.

Čekám
na déšť
ale on, ne a ne
nepřijde,
čekat mě zmáhá.

A tak jdu
prašnou cestou dál,
jdu a zpívám si,
šlapej dál,
šlapej dál.

A slunce
praží
na cestu
a prach je můj
nejlepší kamarád.

Ale já jdu,
neb musím.
Hledám totiž svou
zem, zem zaslíbenou.

Sám nevím,
kde budu dnes spát,
den se chýlí
a já jdu dál.

Nemám stan,
kde bych spal,
a tak si lehnu tam,
kde tma mě zastaví.

Jím,
co si najdu,
piji i vodu z kaluží.

Snad zítřek
bude šťastný den
a já najdu svou
zaslíbenou zem.