Tma
se snesla na svém vozu
taženým černým čtyřspřežím,
jenž jen ona zkrotit umí.

Tma
zahalila vše svým černým závojem,
jež jako vdova nosí každý den.

S Tmou
se rozlézá do každého koutku
Ticho
a i tam,
kde bylo veselo
je rázem smutno a mrtvo

Tma a Ticho
pomalu padly na město
jako těžký, nenadzvihnutelný poklop.

Tma
vždy ráno
svůj závoj smotá
a Den
jenž s bolestí se rodí,
ten poklop zdvihá.

Den
Tmu a Ticho nenávidí,
a proto snad,
ráno zvítězí,
ale Tma,
zas večer svým závojem
město zahalí.