O paní má
já před vámi na kolena klesám,
i když vím, že
šanci nemám.

Ale přesto se snažím
si tu šanci vykřesat,
neb věřím,
že vy mě ráda máte.

Ó paní mého srdce,
neberte mi ho celé,
protože bez srdce
se žíti nedá.

Ale když si je vezmete,
tak nenechte mě
žít bez něho
a třeba mi vaše do hrudi dejte.

Snad to byla jen
hříčka osudu,
že jste mě dostala
do Amorova okovu.

Já nechci vás zranit,
ale pravdu slyšte,
že krásnější paní
jsem ještě nepotkal.

Sám nevím co se to se mnou stalo,
ale věřte, že pouhým slovem „miluji“
se to povědět nedalo.

A to co nedokázal
jsem vyslovit
jsem svěřil veršům
a v psaní poslal.