Na chodbě
sám sedím

venku pestrý
podzim vzpomínky léta
limuzínou
odfoukává
a stěny nádech hřejivých pomerančů
mají

čekám
na její oči
na její pohledy
a uzoučké rty

ona mezitím
jehlou na záchodech
do bláznovství
vplouvá

pak
vychází a je krásná
pořád stejně
krásná