Na chodbě
sám sedím
venku pestrý
podzim vzpomínky léta
limuzínou
odfoukává
a stěny nádech hřejivých pomerančů
mají
čekám
na její oči
na její pohledy
a uzoučké rty
ona mezitím
jehlou na záchodech
do bláznovství
vplouvá
pak
vychází a je krásná
pořád stejně
krásná