v údolí ticha
ke dnu mrtvých proudů
ponořen

brodím se naposledy

když pod nohama
první kámen puká
voda rozbarví se
do krve

pak oblaka padnou
prostřena hladině
jakby k sobě
vrostlá

tak nadosah
a nízko zraku
přec nevidím

je pozdě ptát se

co zamlčel jsem
už nikdy
nevyzvíš