V lese žila šťastně a bezstarostně zvířátka dlouhá léta, když jednou před ně vystoupil medvěd a řekl, že za hranicemi lesa žije strašlivý démon a on, medvěd, je jediný schopen před zničujícím vlivem démona všechny ochránit.
Zpočátku mu samozřejmě nikdo moc nevěřil. Zvířátka se ptala, proč až dnes jim oznámil tu věc, a medvěd odpověděl, že to samozřejmě věděl už dříve, ale v současné době je prý démon nebezpečnější než kdykoli dřív.
Zvířátka se stále ptala a medvěd jim stále odpovídal a mluvil velice přesvědčivě. Ovšem pravdu znal pouze on. Brzy mu všichni uvěřili a začali se bát strašlivého démona za hranicemi lesa. A ke strachu vychovávali všichni i svá mláďata a mláďata svých mláďat a další a další generace.
Medvěda zvířátka uctívala jako svého ochránce. Uctívala i jeho potomky. Nějakou dobu medvědovu klanu tahle posvátná úcta stačila, ale brzy jeden z jeho členů začal vyžadovat za ochranu oběť od každého obyvatele lesa, určitou část jejich majetku každý rok. A protože zvířátka měla ze strašlivého démona opravdu velikánský strach, všechna ochotně přijala medvědovy požadavky.
Všechna až na vlka. Ten jediný pojal podezření, že jsou zvířátka klamána. Aby své podezření prokázal, musel sebrat veškerou odvahu a vydat se až za hranice lesa. Putoval dlouho, než vůbec dorazil k okraji. Potom se zhluboka se nadechl a vyrazil do neznáma. Cestoval nějakou dobu po světě a za několik týdnů se vrátil zase zpátky domů. Byl připraven zvířátkům sdělit, že nikde v celém širém světě na žádného démona nenarazil, ale zvířátka nebyla připravena tuhle pravdu slyšet.
Nikdo samozřejmě vlkovi nevěřil. Medvěd se ovšem cítil ohrožen, protože někdo prokoukl jeho tajemství. Proto prohlásil vlka a jeho potomky za lháře a podvodníky a zakázal všem se s nimi stýkat. Všichni samozřejmě uposlechli bez sebemenších protestů medvědovy zákazy, a vlci se tak ocitli na okraji společnosti zvířátek v lese, odstěhovali se od ostatních a začali žít v klidu a samotě. Věděli moc dobře, že na ně medvěd nemá žádný přímý vliv, protože znali pravdu a ta je osvobodila.
Od těch dob uteklo hodně vody v potoce. Stále více zvířátek nacházelo dostatek odvahy na to, aby se mohla vydat do světa nebo za vlky, kteří jim vyprávěli o životě za hranicemi lesa, o životě v poušti, v moři, v džungli a vůbec na celém světě. Tak rostl počet těch, které pravda postupně osvobozovala od medvědova vlivu.
A jak to celé nakonec dopadlo? To záleží jen a jen na samotných zvířátkách v jejich rodném lese.